

…. 'Danieli, proč jsi mi nevzal telefon?' zatvářil jsem se, jak nejupřímněji jsem dovedl 'Já.. zrovna jsem vytíral a měl jsem mokré ruce' podívala se na mě nejprve podezíravě, pak se její pohled změnil v ustaraný s lehkým akcentem zloby 'Dneska jsem měla konečně štěstí, pan a paní Mainquistovi se zítra přijdou podívat na zrzku, stáj není uklizená' věta byla čistě informativní, ve mně však hlodaly myšlenky. Teď již hleděla vyloženě nasupeně, nejspíš čekala, že to půjdu okamžitě zařídit. Já tam zaraženě stál a přemýšlel, proč by se měl někdo dívat na May? Nechtěl jsem si připustit myšlenku že by jí matka mohla chtít prodat. Z myšlení mě vytrhl matčin hněvem nasáklý důrazný tón 'Danieli, hned teď se seber a běž uklidit ve stáji! Chci tam mít uklizeno, až přijdou!' dále jsem neodporoval, spěšně jsem se přesunul ke vchodovým dveřím a na zápraží nazul holínky. Matce nebylo radno odporovat, dostal bych pak naloženo ještě dalších deset seznamů věcí, které bych musel udělat. Venku vál příjemný chladný větřík, ještě se ani nestmívalo, štěrk mi skřípal pod nohama a já se těšil na tu vůni koňské srsti a sena, kterou tolik miluju. Mělo to být naposled? Vzhlédl jsem k bráně, za ní stála ta nejkrásnější bytost na světě, upírala na mě své zářící oči v barvě temného karamelu a jemně ržála na pozdrav. Vyvolalo mi to na tváři úsměv, dnes jako jindy, třeba už nebude příště. Napomenul jsem se, abych přestal myslet na takové věci a věnoval se práci. Vrata stájí se otevřela a ovanula mě silná vůně čerstvého sena a koňských těl. Přestože tu kdysi stály desítky nablýskaných drahých plnokrevníků a dnes už tu po nich nebylo ani památky, snad kromě štítků, jež stále visely pod vrstvou prachu na boxech, bylo to tu cítit koňmi, ne jedním, celým zástupem koní. May do stájí chodila na noc, obývala poslední box v pravé řadě, zastrčený v nejzazším koutě stájí. Setřel jsem jemnou vrstvičku prachu na její cedulce, možná jsem sentimentální, ale mám ji vážně rád, nechci o ni přijít.
Po hodině zametání , otírání prachu, čištění stání, doplňování sena a vody, jsem měl konečně hotovo. Zpocenou špinavou rukou jsem si otřel čelo, postavil vidle ke zdi a usedl do slámy v Mayině stání. Kamenná zeď mě příjemně chladila, i v tuhle pozdní odpolední hodinu bylo během léta poměrně teplo. Byl jsem unavený, ulehl jsem do čisté slámy a usnul. "May přišla a šťouchla do mě nosem, srst na jejích bocích se divoce vzdouvala mohutnými nádechy, každý chloupek zbrocený potem, krev, krev? Kde se tu vzala? Klisna jen stojí a dýchá, šťouchá do mě jemným čumákem, mám celé rameno od krve, odkapává jí z čumáku, z očí. Odevšad. Jakási tajemná postava se vynořila ze tmy, strašlivě se smála, nebyl to smích veselý, byl zlostný a plný zášti. Moment, je to ten muž, viděl jsem ho před týdnem ve městě. Chytil klisnu za promáčenou ohlávku, její oči, do široka rozevřené a plné hrůzy. Otočil ji a odvedl ze stáje. Zmizel. "
Vykřikl jsem, oči vytřeštěné do tmy, zpocený a roztřesený, posadil jsem se na slámě a opřel se o zeď. Byl to jen ošklivý sen, snažil jsem se ukonejšit. Pomalu jsem se zvedl ze země a sebral z římsy hodinky, které si tam odložil. Setřel jsem tenkou vrstvu nečistoty, jež se na nich usadila. Stará zrezivělá ručička ukazovala jednu hodinu ranní. Copak jsem mohl spát tak dlouho? Proč není klisna ve stáji? Zapnul jsem si kožený řemínek na ruce a vyšel ze stájí, od chvíle co jsem vyšel z domu se znatelně ochladilo. Mokré tričko mě studilo na zádech a já se téměř roztřásl zimou. Potemnělou krajinu ozařoval měsíc, paprsky bílého světla klouzaly po dlažebních kostkách na dvoře a ozařovaly temnou siluetu klisny. Nervózně pobíhala okolo hrazení, jinovatkou orosená tráva jí šustila pod kopyty s každým dalším krokem. Zastavila se a otočila svou nádhernou hlavu ke mně, cítil jsem, jak ke mně upírá pohled. Vykročil jsem k bráně, ona dál strnule stála. Otevřel jsem co možná nejtišeji, klisna nastražila uši a konečně mi vyšla vstříc. Zastavila se přímo přede mnou a natáhla ke mně svůj hebký čumák. Pohladil jsem ji a vzal ji za ohlávku, nekladla odpor a tak jsme se tiše odebrali ke stájím. Nebylo obvyklé, aby se klisna vracela do stájí v tuto noční hodinu, nedostala pravděpodobně ani večerní krmení. Matka nejspíš čeká, že jsem to udělal já. Jak jinak.
Klapání podkov na tvrdém betonu mě uklidňovalo, klisna kráčela pokojně a nevzrušeně. Na konci uličky jsem otevřel dvířka a vpustil koně do boxu, May se zabořila čumákem do čisté slámy a po chvíli padla k zemi a válela se o sto šest. Dělalo mi radost vidět ji takhle šťastnou, i když si vlastně nevzpomínám, že by kdy byla jiná, stále vyhlížela dojmem koně, kterému nic nechybí. Přestože byla sama a většinou se jí nikdo nevěnoval. Podal May kýbl s krmením, pohladil ji po ušlechtilé hlavě těsně předtím, než se hltavě ponořila do ječmene a odebral se ze stájí pryč. Pozhasínal všechna světla a zavřel vrata od stáje, celý dvůr se ponořil do tmy, ozařovaný pouze svitem měsíce. Podíval jsem se na hodinky, půl druhé ráno. Potlačil jsem zívnutí a odšoural se ke vstupním dveřím do domu. Vzal jsem za kliku. Byly zamčené…





Prostě super!!
Jeho vlastní matka na něj zapomněla? To je od ní hnusný.. A co bude dál s May? Jsem opravdu zvědavá =)