close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jmenuje se May, část IV.

5. května 2014 v 22:30

… Zvláštní, ještě jednou jsem zkusil potáhnout za kliku. Skutečně. Zamčené. Pohlédl jsem do oken, tma. Matka zřejmě spí. Kdo by taky nespal v tuhle noční hodinu. Předem jsem vzdal jakékoli dobývání do domu a vrátil jsem se do stáje. Už nebylo příliš teplo. S tichým vrzáním jsem uzavřel a zevnitř zamkl vrata od stájí, pro pocit bezpečí, který jsem teď z neznámého důvodu pozbyl. Zaslechl jsem abé šustění slámy a tichý dech, otočil jsem se. Klisna zvědavě vyhlížela ze svého stání a sledovala mě svýma bystrýma očima. Došel jsem k ní a pohladil ji po jemné hlavě. Konečně mě v té tmě poznala. Začal jsem se klepat zimou, potřeboval jsem suché oblečení, které jsem tu samozřejmě neměl. Odstoupil jsem od klisny a začal se rozhlížet po stájích. Kromě pár starých ohlávek, dvou omšelých sedel a zánovní kožené uzdečky se zde nic nenacházelo. Pod věšáky byly seřazené kyblíky, zahlédl jsem kousek látky v jednom z nich. Šel jsem tedy k věšákům, skutečně, v jednom ze starých rezavých kýblů na vodu se nacházela Mayina deka. Nosívala ji do výběhu na podzim, kdy už nebylo nejtepleji, teď v létě ji nepotřebovala. Shodil jsem ze sebe mokré oblečení a odhodil ho do jiného z kýblů. Rychle abych neprochladl, vytáhl jsem deku z kýblu a hodil si ji přes ramena, byla příjemně teplá a měkká. Vrátil jsem se ke klisně a otevřel dvířka od boxu, dnes budu spát u ní. Za její přítomnosti a neustálé snahy mi nějak pomoct jsem se uložil do slámy a lépe zabalil do deky, stále mi byla zima, ale už jsem se netřásl. Klisna mě očichávala a jemně do mě šťouchala hebkým čumákem. Objal jsem ji kolem krku, políbil na nos a ulehl. Usnul jsem záhy, v uších mi stále znělo slabé šustění slámy a zvuky noci. Vše pomalu utichalo, až jsem neslyšel nic. ,, Slyším dusot, ne, není to dusot, je to tlukot srdce. Je mi horko. Kde to jsem? Sedím. Rozhlížím se kolem sebe. Do zápěstí a kotníků se mi ostře zařezávají provazy. Co se to děje. Slyším řinčení, nepřetržitý hlasitý zvuk milionů řetězů. Smích, zlověstný smích. Řehtání koně! Vidím bělmo jejích očí, nějaký neznámý ji odvádí pryč ,,Stůjte! Ne! Stůjte!" řvu. Zoufale se snažím vysvobodit, ale pouta se jen stále silněji vtiskávají do mé kůže a trhají ji na kusy. Přestávám se zmítat, žár bezmoci mě spaluje z vnitra. Jen sedím a dívám se jak ji odvádí, klisna se vyděšeně zmítá, stoupá na zadní, uskakuje, kope. Neznámý jako by nic necítil, byl z oceli. Výstřel. Jedna dobře mířená rána. Klisna padá k zemi. Krev. Všude se rozlévá. Temně rudá. Horká, nelítostná, bolestná."
Křičel jsem, brečel jsem, řval jsem a kopal. Pocítil jsem chlad noci, uslyšel vyděšené frkání a otevřel oči. Zlý sen, už zase, byl jsem zpocený, víc než předtím, ale deka mokrá nebyla. Otřel jsem slzy, klisna na mě zírala s vytřeštěnýma očima a doširoka rozevřenýma nozdrama. Celé tělo napjaté a připravené k běhu. Natáhl jsem k ní ruku, ucukla, po chvíli se váhavě přiklonila. Svaly povolily a její obvyklý vlídný výraz byl zpět. Pohladil jsem ji po čumáku a objal její elegantní krk. Hustá hříva mi zahalovala celý obličej, May mi poskytovala pocit bezpečí jaký jsem potřeboval. Stála tu, živá a zdravá, a laskavě snášela moje těsné objetí. Ještě chvíli jsem se k ní tiskl a pak ji pustil, postrčila mě čumákem, jako by mě chtěla povzbudit, usmál jsem se na ni a pohladil ji. Hodinky na zápěstí jsem otřel o deku a podíval se kolik je, ukazovaly půl páté ráno. Chvíli jsem přemítal, jestli má ještě cenu jít spát. Zabalil jsem se do deky a opřel se o zeď. Klisna podřimovala ve stoje, úplně klidná a mírumilovná. Podíval jsem se z okna, i přes silnou vrstvu prachu a špíny jsem viděl, že slunce ještě nevychází, to ještě chvíli potrvá. Mohl bych jít spát, nebo připravit na ráno krmení, nebo uklidit stáje. Rozhodl jsem se, že spát už nechci. Pro jistotu.
Zvedl jsem se ze země, zavázal si popruhy deky tak, aby mi nespadla. Otevřel jsem dvířka boxu, abych vyšel a zase je za sebou pečlivě zavřel. Klisna se mezitím probudila a teď mě zvědavě pozorovala. Já jsem stál mezi orezlými plechovými barely na krmivo a nabíral do kýblu ječmen. Vnímal jsem vůni obilí i stájí a začínal jsem si říkat, že je to tu vlastně fajn. Až na ty sny, myslím, že bych tu spal radši než doma ve své posteli.

Zrna se s hlasitým šramotem přesypávala přes okraj mých dlaní a dopadala na kovové dno kýble. Klisna už nestála tak klidně jako doposud, nyní dychtivě házela hlavou nahoru a dolů a tiše frkala. Zasmál jsem se jejímu legračnímu výrazu, teď vypadala uraženě, otočila se ke mně zadkem. Při dalším zašelestění v kýbli ovšem změnila názor, nastražila uši a vmžiku byla natlačená zpátky na dvířkách. Jak šlo o žrádlo, neznal jsem žádnou uraženou May. Vždycky takhle stála a pohazovala ryzou kšticí. Dosypal jsem ječmen a přihodil jí na vrch trochu potlučené jablko a pár kusů suchého pečiva, které jsem našel v ošatce u pytlů s krmivem. Klisna vypadala, že se každou chvíli opatří křídly a přenese se přes dvířka, aby se konečně dostala k vytouženému krmivu. Podíval jsem se na hodinky, pět ráno. Normálně bych ji v tuto hodinu nekrmil, ale bál jsem se, aby nezačala do dvířek kopat a nevzbudila mámu. Tak jsem jí tedy rezignovaně vyklopil krmení do žlabu a kyblík vrátil zpět na jeho místo. Vody měla dost, stáje byly téměř čisté, ale o ty se postarám, až tu klisna nebude. Pohled z okna mě nepřekvapil, stále tma, do rána dost času. Jeden z kýblů jsem překlopil a usedl na něj, vnímal jsem zvuky noci a odpočíval. Náhle jsem zaslechl tiché skřípění brzd a v zápětí tlumené hlasy…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Veronika Veronika | 6. května 2014 v 16:00 | Reagovat

takže už se jdou na May podívat... :-( a co ty zvláštní sny?

2 Jana Jana | 7. května 2014 v 10:58 | Reagovat

Další prosím :)

3 Kačka :) Kačka :) | Web | 12. května 2014 v 21:50 | Reagovat

Je to napínavé. :O Ty sny tomu dodávají skvělé osvěžení příběhu.. ale zajímalo by mě proč se mu to zdá.. A už se na ni jde asi někdo podívat.. no uvidíme. Další prosím :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.